Šeřík obecný (Syringa vulgaris) se ve středoevropských zahradách pěstuje již stovky let. Intenzivně vonící keř bylo možné nalézt jak ve farmářských, tak v klášterních zahradách – a ve středověku se využíval v přírodním léčitelství. Dnes je však rostlina považována za mírně jedovatou, i když recepty na květy šeříku a plodů šeříku mluví jiným jazykem.

Je šeřík jedlý?
Šeřík obecný (Syringa vulgaris) je považován za mírně jedovatý, protože všechny části rostliny, zejména kůra, listy a bobule, obsahují glykosid syringin. Hrozí záměna s černým bezem jedlým (Sambucus nigra), jehož květy a bobule se používají v receptech.
Pozor, jedovatý
Všechny části rostliny šeříku, zejména však kůra, listy a bobule, obsahují glykosid syringin, který se vyskytuje pouze v pravém šeříku (latinsky Syringa). Látka je považována za mírně jedovatou, čehož byste si měli všimnout, když zkoušíte květinu: I když voní svůdně sladce, chutná velmi hořce. Jak už to v přírodě bývá, tato chuť je známkou tolerance rostliny k lidskému nebo zvířecímu organismu. Kvůli nízkým toxickým množstvím byste museli zkonzumovat hodně jedovatých částí rostlin, abyste utrpěli příznaky otravy, jako jsou křeče, zvracení nebo průjem. Není však vhodné jej konzumovat, protože zejména citliví lidé, děti a malá domácí zvířata reagují velmi rychle.
Jedlý „šeřík“– pozor, nebezpečí záměny
Pokud jsou ale šeříky jedovaté, proč existuje tolik receptů, které primárně využívají květiny a bobule? Řešení hádanky je velmi jednoduché: V některých oblastech Německa (zejména v severním Německu!) se tak neoznačuje jen pravý šeřík, ale také černý bez (Sambucus nigra). Ve výsledku se právě jeho květy a bobule zpracovávají na sirup a šťávu – a je dokázáno, že na rozdíl od pravého šeříku skutečně dokáže pomoci proti horečce. Nenechte se tedy zmást a květy a plody keře černého bezu raději použijte do čajů, nálevů a k výrobě šťávy.
Sirup z květů šeříku
Tento sirup z „lilacového květu“chutná obzvláště lahodně v bylinkových čajích, v perlivé vodě nebo v sektu:
Složení
- 15 až 20 bezových květů
- dva kilogramy cukru
- dva litry vody
- šťáva z vymačkaného citronu
- 50 gramů kyseliny citronové
Jak na to
- Nejprve zatřeste květinovými deštníky přes kuchyňskou utěrku, abyste odstranili nečistoty a drobný hmyz.
- V případě potřeby můžete květiny také krátce zakroužit ve stojaté vodě.
- Sceďte je a odstraňte stonky květů.
- Vařte cukr s vodou, dokud se nerozpustí.
- Nalijte květiny, citronovou šťávu a kyselinu citronovou do misky.
- Nalijte směs horkým cukerným roztokem.
- Nechte vychladnout a přikrytou misku dejte na tři až čtyři dny na tmavé a chladné místo.
- Sirup přecedíme přes jemné sítko nebo plátýnko a znovu provaříme.
- Hotový sirup nalijte do lahví.
Tip
Za mírně jedovatou je považována i buddleja (Buddleja), která není příbuzná pravému šeříku.