Pod názvem 'Dogwood' (Cornus) nebo hornbush, rod rostlin, který je rozšířený na severní polokouli světa a má asi 55 různých druhů. Jedná se o keře nebo malé stromy, z nichž některé - mimo jiné. U nás je původní také třešeň rohovitá (Cornus mas) a svída červená (Cornus sanguinea). Většina druhů je mírně jedovatá pro lidi i zvířata, ale v některých případech lze z plodů vyrobit džem nebo ovocnou šťávu.
Jsou rostliny dřínu jedovaté?
Většina druhů dřínu je mírně jedovatá, s listy, kůrou a kořeny obsahujícími nejvíce toxinů. Kontakt s kůží může u citlivých osob způsobit podráždění, konzumace ovoce může způsobit nevolnost, průjem a zvracení.
Toxiny obsahují zejména listy, kůra a kořeny
Toxicita různých druhů dřínu se dost liší, i když většina z nich je jen mírně jedovatá, a proto může způsobit jen drobné příznaky otravy, pokud dojde k nejhoršímu. Citliví lidé a děti mohou při kontaktu pokožky s různými částmi rostlin reagovat podrážděním nebo vyrážkou, protože toxiny se hromadí především v listech, kůře a kořenech. Náhodná konzumace těchto částí může způsobit nevolnost, průjem a zvracení. Mnohem více ohroženi jsou drobní domácí mazlíčci, jako jsou králíci, morčata nebo kočky, pro které může mít většina dřínů fatální následky.
Plody některých druhů dřínu jsou jedlé
Plody dřínu jsou zpravidla, když ne jedovaté (pouze u některých druhů), tak v syrovém stavu alespoň nepoživatelné. Chutnají velmi kysele, a proto se asi dobrovolně ve větším množství nejedí. Peckoviny velmi chutnají pouze ptákům a volně žijícím zvířatům, takže dřín je pro tyto druhy zvířat důležitým zdrojem potravy. Plody svídy červené a třešně rohovce mohou lidé konzumovat i tepelně upravené (tj. zpracované na džem nebo ovocnou šťávu). Obsahují hodně vitamínu C.
Tip
Malinám podobné plody dřínu japonského (Cornus kousa) nebo květu čínského (Cornus kousa var. chinensis) jsou prý také jedlé - vařené.
